Kdysi dávno – nebo možná právě včera, se u potoka vedle Humpoleckého mlýna objevil podivuhodný návštěvník. Měl zelený kabátek, dlouhé světlé vlasy, červené boty a na hlavě čepici jako korunku, která se ve slunečním světle třpytila jako kapka rosy.

Potichu usedl na kámen, zapálil si dýmku a dlouze se zahleděl na starý mlýn. Všechno ztichlo.

„Jmenuji se vodník Augustínek a přišel jsem tenhle mlýn chránit,“ zabublal nakonec, jako by to byla ta nejpřirozenější věc na světě.

A od té doby tu je. Každý den, každý večer. Hlídá.

Ale Augustínek není obyčejný vodník. Je kouzelným strážcem klidu a pořádku. Očima klidnýma jako hladina rybníka sleduje každý krok, každého hosta, každé šplouchnutí vody.

Když lidé přírodu respektují, váží si ticha a nechávají vodu čistou, Augustínek spokojeně potáhne z dýmky – a na hladině se objeví vlna, která se nikdy docela nezavře.

Ale pozor – tenhle vodník vidí všechno. I když vypadá nenápadně, nikdo neprojde kolem mlýna, aniž by byl pod jeho tichým dohledem.

Říká se, že těm s laskavým srdcem přináší klidný spánek… a těm neopatrným se záhadně navlhčí boty.

Přijďte se přesvědčit.

Když půjdete podél potoka, podívejte se do zeleně – možná uvidíte Augustínka, jak sedí, bafá ze své dýmky a jemně přikyvuje:

„Tady je vše v pořádku.“