Zatímco vodník Augustínek dohlíží na mlýn a potok, někdo jiný se tiše usadil na druhé straně zahrady. Nikdo nezná jeho pravé jméno, ale děti mu začaly říkat Rákosníček – a to jméno mu už zůstalo.

Je menší než Augustínek, vypadá trochu jako chomáček mechu a rákosu, má široký úsměv a červené boty jasné jako lesní jahody. Často ho najdete, jak potichu sedí na kameni u jezírka, nohy mu šplouchají ve vodě a jeho vysoký rákosový klobouk se lehce pohupuje ve větru.

Říká se, že rozumí řeči žab, povídá si s ranní rosou a vede si tajný zápisník o všech, kdo se přiblíží k vodě. Když má dobrou náladu, zavrtí se radostí – a někde mezi kapradím můžete zaslechnout zvuk jako z malého skleněného zvonečku.

Ale pozor! I když působí tiše a stydlivě, Rákosníček vidí všechno. Ti, kdo se k přírodě chovají s úctou, si možná vyslouží tichý úsměv. Ale ti, kdo hází kameny do jezírka nebo ruší klid… no, říká se, že jim záhadně zmoknou kalhoty a zavážou se tkaničky.

Přijďte ho navštívit. Možná ho zahlédnete, jak vykukuje zpoza kapradí nebo dřímá na slunci. Ale nebojte se – máte-li laskavé srdce, Rákosníček vás rád nechá projít.